Nyní se na těchto místech ocitají ony – právě blogy (tvořené povětšinou jedním člověkem, obdařeným pravda nadpozemskou schopností monitorovat novou scénu) se staly zajímavějším a možná i funkčnějším výtahem do velkého světa než obří servery typu Pitchfork, o NME nebo Drowned in Sound snad ani nemluvě.
Právě na Pitchforku se nyní trendu rozhodli čelit pomocí nově spuštěné stránky Alteredzones.com, na kterou sezvali tvůrce současných nejprestižnějších blogů (většinou umístěných na platformách blogspot nebo tumblr), aby se snažili vyselektovat ty nejnadějnější jména. Altered Zones tedy plní funkci jakési čtečky, souboru nejdůležitějších událostí a jmen, která budou za pár měsíců velká – anebo nebudou, protože množství kapel dávno znemožnilo nějakou větší orientaci v nich. Projekt to je zdá se úspěšný – ohlasů typu „konečně si můžu vymazat své záložky, na AZ je všechno v jednom“ je web den ode dne plnější. Jako by se tak samotný Pitchfork oddělil a zaměřil na prověřenější jména, „scouting“ nechal na „soukromnících“. Ve výsledku to přináší vítané zpestření, větší exotičnost, ohromně široké spektrum názorů a dat. Na Altered Zones v současnosti přispívá 20 blogů, představme si některé z nich a pár dalších, kvalitativně na stejné nebo lepší úrovni.
Hipster Runoff >> Chlapík stojící za stránkou Hipster Runoff se celkem neohroženě naváží do M.I.A. nebo Nathana Williamse z Wavves, nijak nešetří ani popové hvězdičky / andílky typu Justina Biebera nebo nově Australana Codyho Simpsona. Mezitím ovšem pojmenoval směr, který v minulém roce stihl ovládnout blogové spektrum (chillwave) i analyzovat popularitu Michaela Cery mezi ženským pohlavím. Píše bulvárním způsobem a vzbuzuje tím často negativní reakce, ale ještě se mu (nebo jsem to zatím nezaznamenal) nepovedlo přestřelit. Jedna z nejzářivějších amerických superstars na scéně.
Get off the Coast >> Jheri Evans je 22letý knihovník, který jen tak mimochodem pomohl spoustě kapel do posluchačských Winampů a rozličných modelů iPodů – s GOTC je ale také sranda, Evans posty píše srozumitelně a zcela čitelně mapuje okruh svých hudebních preferencí. Svou záložku si tak nejen díky tomu může prohlédnout na snad každé myslitelné stránce, kterou web nabízí. Skvělý, ne-li nejlepší.
Delicious Scopitone >> Francouzský blog, kde však lze články najít i v angličtině – patří mezi ty privilegované, na jeho doporučení se dává (pomohl objevit třeba Memoryhouse, nabídl i jedny z prvních skladeb Mika Díaze aka MillionYoung). Kdyby se dělal žebříček, umístil by se hodně vysoko.
All Everyone United >> AEU je tak skvělý blog, že snad ani nemůže být český, říkal jsem si při prvním proklikání se až na jeho blogspotovou adresu. V křiklavých barvách ultimátním způsobem ani ne tak mapuje jako spíš spoluvytváří scénu – přináší několik postů denně, vždy o kapelách, které si mohou počet fanoušků zatím počítat na jedné ruce. Tým pod vedením výtvarníka Jakuba Hoška stojí za pozornost i díky svým dalším aktivitám – jejich A.M. 180 collective pořádá koncerty (jenom letos Ganglians, Karl Blau nebo kutnohorský festival Creepy Teepee) a na jaře se pustilo i do provozu nového vydavatelství AM discs (domov zde mají američtí teenageři unouomedude a Teenage Reverb, stejně tak český tvůrce světového laptop folku Ondřej Holý aka dné nebo temní experimentátoři Table). Tomáš Zilvar nedávno nazval Jakuba Hoška největším českým intelektuálem pod 30, s čímž nelze souhlasit víc.
Yours Truly >> Yours Truly produkují hlavně videa (z koncertů, dětských pokojů a ložnic) a dělají to tak dobře jako nikdo jiný v současnosti. Když třeba natáčeli s kapelou Morning Benders, vznikl z toho (zřejmě mimovolně) uctivý hold sborovým zpívánkám a nápěvům, kapela sama pak zní hodně jako Beach Boys Briana Wilsona, nikdy nepřekonaného génia surfu.
Gorilla vs. Bear >> Když se ještě Pitchfork nestihl takhle rozbujet, jó to musel vypadat jako blog Chrise Cantaliniho z texaského Dallasu. Stránka se stihla už dostat i do povědomí amerických mainstreamových periodik (Cantalini má mimo jiné i vlastní rádiový pořad a je polovinou vydavatelství Forest Family), pro které se stal prý „vlivným“ zdrojem informací. V poslední době z ničeho nic kupříkladu napsal o řecké dvojici Keep Shelly in Athens (známá i tím, jak si nikdo není jistý, kdo za projektem stojí a zda-li je to vůbec dvojice – Řekové záhadnější než svého času Burial), která v některých silných momentech evokuje až nebeské balearic beaty švédských Air France. „Nejoficiálnější“ hlas z blogů zmíněných v tomto článku, nyní vyzbrojen novým, nebezpečně krásným designem. V Texasu se dějí věci.
Weekly Tape Deck >> Druhou (rovněž dallaskou) polovinou vydavatelství Forest Family je blog Weekly Tape Deck – ačkoliv funguje jen něco lehce přes rok, stihl se dostat mezi velké kluky na Altered Zones. Je respektovaným hlasem dění, mezi hlavní devizy patří pěkné grafické zpracování počínající fotkami ve vysokém rozlišení. Když se podělil o svou představu nejlepších alb minulé dekády, všichni si z toho sedli na zadek – právem.
Salad Fork >> Lou Kishfy má dvacet let, skvělý hudební vkus a výtečný blog na platformě tumblr. Od ostatních se odlišuje i laděním svých článků, v poslední době jako první napsal o Port City, novém floridském duu, kterého bude každou chvílí plno. Škoda by bylo i zapomenout na Kishfyho kompilaci věnované zemětřesením paralyzovanému Haiti nebo jeho účtu na komunitní síti Twitter, kde píše s frekvencí přesahující občas i lidské chápání. Frajer roku anebo – v reakci na Hoška – největší intelektuál pod 20.
Jamie Harley >> Jamie Harley sice také šéfuje své vlastní stránce, chvála se ale na něho žene hlavně kvůli jeho nápaditým klipům, které ke skladbám hudebníků vytváří. Například Kanaďana Jonathana Clancyho vybavil videem k nealbové skladbě Summer Majestic – kolážovitý klip, svou náladou odkazující k těm „zlatým“ šedesátým (mihnout se v něm stihnou i hlavní představitelé jednoho letitého amerického seriálu). Jamie Harley stojí i za prací pro Dayveho Hawka z Memory Tapes nebo kanadskou dvojku Memoryhouse – v jednom svém tweetu ho Denise Nouvion nazvala nejvíc cool člověkem na zeměkouli, což Harley s omluvným „snažil jsem se fakt hodně, ale nakonec jsem neodolal“ retweetoval. Tak jako tak platí, že kdyby ho scéna neměla, musela by si ho vymyslet.
Underwater Peoples >> „Underwater Peoples aims to discover, release, and promote new artists with a progressive vision,“ píší na webu – UP to plní na jedničku s hvězdičkou. Do jejich portfolia spadají Air Waves (letos tady už byli dvakrát), Ducktails, solitér Julian Lynch nebo indiepopoví Real Estate – o všechny se starají přepečlivě, interpreti je za to chválí na každém rohu.
The FMLY >> Podobný případ jako Underwater Peoples – označení, které by na ně sedělo nejlépe, zní rodina. Do ní se řadí railcars nebo Philip Seymour Hoffman, který patřil před dvěma týdny k vrcholům Creepy Teepee. A když si u nich najedete na sekci past shows, ukáží moc pěkné plakáty.
Daytrotter >> Daytrotter se specializuje na záznamy živých vystoupení, ze kterých pak jako Ježíšek naděluje mp3 – No Age kupříkladu zveřejnili letos v únoru zbrusu nové skladby právě tímto způsobem. Lze zde samozřejmě najít i „menší“ kapely, nicméně Daytrotter je právem považován za giganta ve své kategorii a být na něm se stalo už jakousi prestižní událostí, která se nepoštěstí každému.
Mrzí mě, že kvanta dalších se sem nevešla, tak jenom směšně neúplným výčtem: Don’t Die Wondering, Life Aquatic, Transparent, Kalachakra, Oh so glo-fi, No Conclusion, yvynyl, Smoke Don’t Smoke, The Road Goes Ever On, etc., etc., etc.